Označení / název objektů: K — S 21 „Kazi“, K — S 22 „Horymír“, K — S 22a „Krok“, K — S 23 „Teta“, K — S 24 „Libuše“

Kategorie objektů: Tvrzové objekty — pěchotní sruby (K — S 21, 23, 24), objekt pro otočnou a výsuvnou dělovou věž (K — S 22), vchodový srub (K — S 22a).

Objekt je situován: Tvrz je vybudována na stejnojmenném kopci (kóta 844,7) nad obcemi Těchonín, Lichkov, Dolní Boříkovice cca 5 km jihozápadně města Králíky a 6,5 km severovýchodně od Jablonného nad Orlicí, poblíž Suchého vrchu.

Provozní doba: Pro veřejnost je otevřeno každý den od 1. května do 30. září, v říjnu o víkendech a ve státní svátek. Prohlídka trvá cca 40 až 300 minut dle typu, který určuje provozovatel.

Přístupové trasy: Od parkoviště u Kramářovy chaty s rozhlednou na Suchém vrchu vede červená turistická značka směr Mladkov (cca 45 minut), z Mladkova — železniční zastávky červená značka směr Suchý vrch (cca 70 minut). Z Těchonína železniční zastávky po zelené značce (cca 70 minut). Automobilisté jedoucí od Jablonného nad Orlicí mohou u kostela odbočit směrem doprava (ze směru od Celného směrem doleva) a pokračovat obcí asi 2 km k provizornímu parkovišti u začátku lesa (dál je vjezd zakázán). Odtud pěšky bývalou pevnostní silnicí značenou zelenou turistickou značkou (cca 50 minut). Z Lichkova od železniční stanice po zelené značce (cca 70 minut). Všechny přístupové trasy jsou výlučně pro pěší a vedou krásnou přírodou a lesem. Prosíme, chovejte se ke zdejší přírodě ohleduplně. Vjezd do lesa je zakázán.

Provozovatel: Pro Pardubický kraj provozuje Společnost přátel čs. opevnění, o. p. s., se sídlem: Luční 199, Hradčany, 666 03; e-mail: tvrz@boudamuseum.com; ředitel společnosti Ing. Martin RÁBOŇ

Kontakty: Společnost přátel čs. opevnění, o.p.s, Luční 199, Hradčany, 666 03; telefon 777 647 114; e-mail: tvrz@boudamuseum.com

Internetové stránky s dalšími informacemi: http://www.boudamuseum.com

Dělostřelecká tvrz Bouda je jedinou veřejnosti přístupnou tvrzí z let 1935-1938, již se podařilo v roce 1938 téměř plně stavebně dokončit a která v pozdějším období neprošla žádnou významnější stavební úpravou. Svým stavem, přes značné poničení a devastaci během okupace a v období poválečném, představuje zcela unikátní pevnostní komplex, který na našem území nemá obdobu.

Jen zde může návštěvník zhlédnout poměrně dobře zachovalé rozsáhlé podzemní prostory bez zásadních pozdějších stavebních úprav. Také stav povrchových objektů a jejich typová skladba jsou jedinečné. Jen zde je možno prohlédnout si objekt s nezakrytou šachtou pro otočnou a výsuvnou dělovou věž, vchodový srub je poslední svého druhu bez stavebních úprav, také ten nikde jinde na území ČR nelze spatřit. Pěchotní sruby jsou konstrukčně velmi zajímavé a dobře dokládají typovou rozmanitost pevnostních staveb z konce 30. let minulého století. Veřejnosti jsou přístupné všechny objekty tvrze zvenčí, interiéry pak prozatím u čtyř objektů. Objekty tvrze nesou množství stop po zkouškách dělostřelecké a ženijní munice prováděných v období okupace, stejně jako po zkouškách náloží z období poválečného.

Přestože mikroklimatické podmínky v interiérech i exteriérech tvrze prozatím nepřejí snahám o vybudování expozic, lze shlédnout již dnes řadu zajímavých exponátů. Před vchodovým objektem K — S 22a se nachází unikátní pětistřílnový pancéřový zvon (pozorování a palba lehkého kulometu vz. 26, tloušťka stěn 200 mm), najdete zde ukázky dobových protitankových a protipěchotních překážek (rovněž v podzemí se vystavují prvky překážkového systému). Uvnitř tvrze v expozicích se rovněž nacházejí střílny a jejich torza vytrhané za okupace či později Kovošrotem, četné střepiny pancéřových zvonů, vozíky úzkorozchodné podzemní železnice, včetně jediného původního u nás zachovaného svážnicového vozíku ve srubu K — S 22a, ukázky dělostřelecké munice atd. Dalším unikátem je vystavený 85 mm pevnostní kanón vz. 44/59, jedna z pouhých dvaceti vyrobených zbraní tohoto typu, určených po II. světové válce pro přezbrojení objektů těžkého opevnění na jižní hranici státu.

Na prohlídkové trase shlédne návštěvník maketu podzemní elektrárny (v roce 1938 zůstala nevybavena), expozici ražby podzemí (v jedné ze dvou nedokončených štol poválečného původu). V prostoru válečných kasáren je zřízeno pietní místo opatřené pamětní deskou se jmény padlých a zabitých obránců čs. hranic. Připomíná, že ačkoliv v období od května 1938 do dubna 1939 nedošlo k vyhlášení války, ztratilo Československo v bojích s Německem, Maďarskem a Polskem nejméně 171 mrtvých a 404 raněných příslušníků čs. armády, četnictva, státní policie, finanční stráže a Stráže obrany státu.

Další exponáty, především zbraně, ale i výstroj a výbavu tehdejší čs. armády, spojenců i nepřátel, ale též například unikátní těžké granáty ráže 30,5 cm pro moždíř Škoda vz. 16 lze zhlédnout ve Vojenském muzeu Králíky a Muzeu opevnění — dělostřelecké tvrzi Hůrka, kam tyto exponáty Společnost přátel čs. opevnění zapůjčila.

Návštěva tvrze Bouda je ojedinělým zážitkem, je to přesvědčivá ukázka rozsahu, kvality a velkorysosti opevňovacích prací a příprav na obranu republiky z konce 30. let minulého století.

Tvrz Bouda (též Baudenkoppe) představovala jeden z pilířů čs. opevnění na severní hranici předválečného Československa. Je tvořena pěti objekty ve IV. — nejvyšším — stupni odolnosti a značně rozsáhlým systémem podzemních chodeb a sálů, sloužících jako muniční sklady, válečná kasárna, strojovna, filtrovna... Čelo tvrze tvoří pěchotní sruby K — S 21, K — S 23 a K — S 24. Poblíž vrcholu kopce je situován objekt K — S 22 určený pro otočnou a výsuvnou dělovou věž. Ve vzdálenosti téměř 1 km od čela tvrze leží v týlu na odvrácené straně kopce vchodový objekt K — S 22a. Tvrz Boudu firma Ing. Kruliš stavěla od 1. října roku 1936 a do podzimu roku 1938 ji téměř plně stavebně dokončila.

Bouda situovaná do těžce průchodného a zalesněného horského terénu měla po svém dokončení disponovat dvojčetem 10 cm houfnice vz. 38 v pancéřové otočné a výsuvné věži (v září roku 1938 teprve ve výrobě), patnácti těžkými kulomety vz. 37 a dvanácti lehkými kulomety vz. 26. Na tvrzi mělo dojít k osazení celkem jedenácti pancéřových zvonů a kopulí. Do konce září roku 1938 se těchto mohutných pancéřových prvků podařilo osadit deset.

Osádku tvrze mělo po jejím celkovém dokončení tvořit 316 mužů a půl roty (asi 87 mužů) posilové pěchoty. V září roku 1938 tvořilo osádku tvrze 119 mužů, příslušníků V. praporu hraničářského pluku 19. Řada zařízení ve tvrzi totiž ještě nebyla dokončena. Samotný V. prapor hraničního pluku 19 se nacházel teprve ve výstavbě.

V době okupace věnovali Němci všem čs. dělostřeleckým tvrzím mimořádnou pozornost a nejinak tomu bylo i na Boudě. "„Díky“ velmi četným německým zkouškám se tvrz dočkala osvobození ve značně zdevastovaném stavu a jak v podzemí, tak především na povrchových objektech tvrze jsou dobře patrné stopy mnoha různých pokusů. Byly mezi nimi i zkoušky tajných zbraní – kumulativních náloží a výbušného plynu Tajfun. Koncem 40. let minulého století tvrz opět ožila stavebním ruchem. Armáda měla v úmyslu ve zdejším podzemí vybudovat rozsáhlé muniční skladiště. Náročnost takovéto stavby společně s nedostatkem finančních prostředků však způsobili zastavení stavby a trvalé opuštění tvrze armádou. O něco později se sice ještě objevily úvahy o zřízení chráněného pracoviště v podzemí tvrze, ty se však naštěstí nikdy nepodařilo zrealizovat.

Pěchotní srub K — S 21 disponoval třemi dvojčaty těžkých kulometů vz. 37 (dvě ve střelecké místnosti, třetí v pancéřové kopuli), obranu týlu srubu zajišťoval lehký kulomet vz. 26 a se stejnou zbraní se počítalo i v pancéřovém pěchotním zvonu.

Pěchotní srub K — S 23 měl svoji výzbroj instalovánu jen v pancéřových prvcích osazených ve střeše objektu. Disponoval dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 v pancéřové kopuli a lehkým kulometem vz. 26 v pancéřovém pěchotním zvonu. Další zvon, který se nepodařilo do září roku 1938 do objektu osadit, měl sloužit k dělostřeleckému pozorování.

Srub K — S 24 představuje nejsilněji vyzbrojený pěchotní objekt tvrze. Palbu na nepřítele mohl vést třemi dvojčaty těžkých kulometů vz. 37 (dvě ve střelecké místnosti, třetí v pancéřové kopuli), obranu týlu srubu zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 a stejnou zbraň by měli i střelci v obou pancéřových pěchotních zvonech.

Objekt K — S 22 byl určen pro zabudování otočné a výsuvné dělové věže vyzbrojené dvojčetem houfnic vz. 38. Další výzbroj objektu představoval lehký kulomet vz. 26 v pancéřovém pěchotním zvonu.

Vchodový srub K — S 22a měl těžký kulomet vz. 37, dva lehké kulomety vz. 26 a stejnou zbraní byly vyzbrojeny jeho dva pancéřové pěchotní zvony.